Místo pojmu „potěšení“, který používáme, lze v literatuře nalézt „slast“ a „rozkoš“. Volba je způsobena pouze zálibou v eufemismech, všechny tyto pojmy jsou pro účely výkladu rovnocenné.

Rozlišuje se mezi psychologickým a etickým hédonismem. Psychologický hédonismus vidí člověka jako výhradně toužícího po potěšení. Etický hédonismus říká, že naším základním cílem je dosahovat největšího potěšení nebo štěstí. Nejjednodušší forma hédonismu v etice hlásá: Cokoli způsobí potěšení, je správné, cokoli způsobí utrpení, je špatné.

Etický hédonismus je nejvíce spojován s filozofem ze starověkého Řecka, Epikúrem (342 – 270 př.n.l.), jež učil, že naším životním cílem by měla být minimalizace bolesti (strastí) a maximalizace potěšení. Epikúros s potěšením ztotožňuje duševní klid a upřednostňuje redukování tužeb před nezřízeným užíváním. Epikúrova etika byla napadána a překrucována jako vulgární hédonismus. Epikúrovo učení se nazýva epikureismus. „Epikureisté byli nejčestnější lidé s nejhorší pověstí.“ (D. Diderot)

„Potěšení pro nás znamená (nám vlastní) dobro a prostřednictvím potěšení provádíme každý výběr. A k potěšení se znovu vracíme, když používáme pocit jako měřítko, podle kterého určujeme dobro.“ (Dopis Epikúra Menoeceovi)

Ve svém dopise Menoeceovi – v jedné z jeho dochovaných částí – Epikúrus radí, jak omezit bolesti života a vysvětluje podstatu potěšení. Co se týče snižování bolesti, Epikúrus vysvětluje, jak lze omezit psychickou bolest plynoucí z obav z bohů a ze smrti. Pokud jde o podstatu potěšení, Epikúrus tvrdí, že alespoň některá potěšení jsou zakořeněna v přirozeném řádu. Dále vyslovuje pravidlo, že každá bolest je špatná a měli bychom se jí vyhýbat a každé potěšení je dobré a měli bychom ho vyhledávat. Přesto mezi bolestí a potěšením spatřuje souvislost. Každá bolest je je špatná a měli bychom ji minimalizovat, je-li to možné. Přitom někdy stačí k dosažení potěšení prosté umírnění životní bolesti (utrpení). V tom případě musíme jít o krok dál a aktivně potěšení zvýšit. Na druhou stranu bychom se neměli honit za každým možným potěšením, například kdyby mělo dojít ke způsobení bolesti. Dále tvrdí, že čím méně tužeb máme, tím jednodušší je zažít štěstí.

Ve středověku křesťanští filozofové většinou Epikúrejský hédonismus odsuzovali, protože byl podle nich v rozporu jednak s křesťanskými zásadami bezhříšnictví a sledovaní Boží vůle, jednak s rozvíjením křesťanských principů víry, naděje a lásky k bližnímu. Renesanční filozofové, jako byl Erasmus Rotterdamský (1466 – 1536), oživili myšlenku hédonismu argumentací, že kladení důrazu na potěšení je v souladu s Božím přáním lidského štěstí. Ve své slavné práci Utopie (1516) britský filozof Thomas More (1478 – 1535) vysvětluje, že největší část lidského štěstí pochází z potěšení. Podobně jako Erasmus, More hájí hédonismus na náboženském základu a tvrdí, že nám Bůh nejenom určil, abychom byli šťastni, ale zároveň, aby naše touha po štěstí byla motivací k mravnímu chování. More navíc rozděluje mezi potěšením těla a ducha (mysli). Dále tvrdí, že bychom měli dávat přednost potěšením přirozeným a příliš se nezabývat uměle vytvořenými. V 18. století je etické téma potěšení a štěstí systematičtěji zkoumáno Francisem Hutchesonem (1694 – 1747) a Davidem Humem (1711 – 1776), kteří se se svými teoriemi stali předchůdci utilitarismu.

Utilitarismus Johna Stuarta Milla se také někdy považuje za typ hédonismu, protože soudí správnost jednání podle štěstí, které způsobí. A toto štěstí je provázáno s potěšením. Jedná se o nesobecký hédonismus. Zatímco Epikúros radí dělat vše, co potěší nás, podle Milla bycom měli délat to, co učiní nejvíce lidí nejvíce šťastnými.

/zkopírováno z http://gchd.sweb.cz/hedonismus 😉 /

 

Buď v pohedě…                                              

                                      …vždy v pohedě!

Hlavní činností našeho sdružení je pořádání a podpora společenských, kulturních, sportovních, relaxačních, extravagantních, zábavných a jiných akcí.

Cílem sdružení je aktivní účast především na takových akcích, při kterých si budou jeho členové a jejich přátelé příjemně užívat života v duchu tradičního i postmoderního hedónismu. Činnosti sdružení směřují k tomu, aby se jeho členové a přátelé členů, pokud možno vždy dobře bavili a byli dobře naladěni.

   Za tímto účelem bude sdružení usilovat především o:

a) podporu a rozvoj hedónistického životního stylu a aktivit,

b) integraci hedónismu do běžného života.

   Poheda – Povinnost Hedónismu

Hlavní povinností každého člena sdružení je vždy se dobře bavit…